SHASÍNÁM LAMPU...

Shasínám lampu – na lože se kladu –

již olej živný ke dnu došel v ní,

teď nepokojně, bojácně se chví.

Dřív silná záře a teď plamen malý,

jenž ihned shasne a hned vzletí zas,

jazýček jeho úzký, zamodralý

jen ještě mžik chce v šero líti jas.

Ó, k čemu boj ten pro ztracené věci,

líp hlavu sklonit, ruce složit v klín,

na posled lampa musí shasnout přeci,

a všude kolem jeden rozlít stín.

Chci zářit, svítit v noci tmu a stíny,

chci cítit plamen v duši plát a hřát,

vzruch síly svojí líti v poklid líný,

v tom sen můj, život, který mám tak rád.

Však jestli plamen klesat počne spěchem

a bude zmírat, dříve plný krás,

kéž zavane cos ke mně velkým dechem

a shasí světlo – na jediný ráz!