Shasla minulosť, a v umírání

Shasla minulosť, a v umírání

vzdechem posledním se dcera zrodila,

v očích bleskosvůdná, v tváři spanilá,

kolem rtíků vábné usmívání.

Dcera minulosti! na rozhraní

světů dvou nešťastnou matku zabila,

než co je v před, závistně zakryla,

a co jde s ní, tajemství věčné chrání.

Nad rakví zrozená, jen v rakvi žije,

a často sama v sobě rakev kryje,

a z rakve přece mnohé kvítko zaseje,

věčné pološero, nikdy, nikdy den,

nad věků ssutinou o budoucnosti sen

a mnohoslibné nic – toť lidská naděje!