Shelley.

Maab v ořechovou sedla skořepinu,

jak světloška se zajiskřila vzduchem,

jenž zachvíval se muších křídel ruchem,

a spící elf se vzbudil v lilje klínu.

Měsíce slza sjela do leknínu,

řeč přírody, v níž mluví duch jen s duchem:

Ty všecky divy bdělým chyt’ jsi uchem,

v své poesie stkav je pavučinu.

Ve kalichu tvých písní, bledých květů,

se míhá velkých perel záblesk rosný,

a noci anděl schýlen k tvému retu;

pád lupene, třpyt hvězdy, nářek sosny,

pel motýla, kvil vlny i rej světů,

vše, duše světa, prosí tebe o sny.