SHLEDÁNÍ.

Zmrzlé vločky sněhu poletují k zemi,

chladivý jich dotek vniká v srdce mé:

Při Tvé milé zvěsti teskno, teskno je mi,

po dlouhých zas letech že se sejdeme.

Na rozhraní stáří s nachýlenou hlavou

potkáme se zase jednou po letech,

podáme si ruce s tváří usměvavou,

otázky nám vzplanou chladných na retech.

Vzpomeneme sobě prvých ruky stisků,

prvých sladkých dojmů v parku setmělém,

vysmějem’ se lásky pochybnému zisku

jak rozumní lidé s vtipem pod čelem.

Pokrytectví masku nastrčíme ke lsti,

přehlušíme na mžik bolesť v srdci svém:

důvěrně si řeknem’, jak jsme došli štěstí,

jak jsme milováni chotí, manželem.

Při rozchodu opět stiskneme si ruce,

všední jakous frázi sobě řekneme.

Doma pak se v divan vrhnem’ v staré muce

a v hruď rozjitřenou prsty zatneme.