Shledání.

Máj se vzkřísyv smutky pudil,

K rozkoši a kráse budil

Pole, háje, vinice.

Lásky sladkosti a hněvy

Ptácy vylívaly v zpěvy,

V lůnu vábné štěpnice.

Běla v milé vůni sedíc,

Na milostné dítě hledíc

Růžičky mu podala;

Jakés přepodivné hnutí

V srdcy cýtíc, v užasnutí

K miláčkovi zvolala:

Vidíšli, jak pěkná růže

Sýlou, co jen sebrat může,

Z poupěte se prodírá?

Pocyť synku blaženosti,

Brána hojné veselosti

Nám y tak se otvírá.

V tom již cyzý přicházeli,

Drahé zboží přinášeli

K nohoum ženy spanilé;

Běla jako zkostlá sedí,

S podivením na ně hledí

Čtoucy: Běle rozmilé!

Trne, vzdychá, slzy leje,

Přemejšlí, co se to děje,

Hledá slova, slovo mře;

Než se vzbudí z vytržení,

Vidouc jiné okouzlení

Nadějí a strachem mře.

Služebnícy s zlatem jedou,

Do blažícý vlasti vedou

V slávě pána milého;

Jakby blesk jí projel žíly,

Tratí každou kapku sýly

Těla divem zbitého.

Muž se s ochotností blíží,

Milenku svou k prsům klíží,

Líbá usta sladnoucý;

Ouzkost v srdcy těsném vadne,

Běla hoří, Běla mladne,

Stkví se růže kvetoucý.

Jak se dítě strachem divé

Tiskne k matce starostlivé

K nejvěrnější podpoře;

Tak se vinouc Běla k svému

Miláčkovi ztracenému

Zapomíná na hoře.

Vždyť muž dobrý v smrt se hodil,

Moře přeploul, světy schodil,

Rájby zlaté žence květ;

Tys můj klenot nejkrásnější,

Praví, mámli nejmilejší

Tebe, mám y celý svět.