SHLEDÁNÍ

Na kolesce, v tom chladu ranních chvil

pan otec vyjel v hlučnou, městskou vřavu, –

v snech shledání již minul bouři splavu; –

jen synu vstříc, jenž na vojnu dosloužil.

Byl v městě... Jak to trysklo v tepnách žil,

když dostal po letech tu spasnou zprávu,

že přijde syn, jenž jeho starou hlavu

má zastati, i prací větší díl.

A nevěstu mu vyhlíd’ – jako květ, –

vše sháněl, upravoval mlýnici

a radostí již nemlel dnů as pět.

Zvon cinkl, stanul vlak... A jako stín

kdos bezruký mu podal levici, –

a mlynář zbled’, – to byl ten jeho – syn.