SIBIŘ.

V mém srdci Sibiř je, v níž mráz je věčný,

v ní hynou mladých snů mých zločincové,

a jak hvězd řetěz velký, nekonečný

tam klenou se vždy slzy nové, nové.

Ledové alpy, děsné pouště sněhu,

v nichž tu a tam kříž trčí nad mrtvolou.

Jak vyvrženi kdes na cizím břehu

tam naděje mé spí pod zemí holou.

Zní prokletí a pláč a naříkání,

a někdy vše to čerstvou krví vzplane,

severní září v skvostném rozeplání

ty hoří ledy dálné, zadumané.

Vše náhle v krvi ve plamenech hýří,

by v krutější mráz padlo vše pak náhle,

tak jednou srdce mého na Sibiři

vzplá severní zář lásky neobsáhlé.