SICILIE

Zde stejně jinochů zřít opálená těla,

Jak v dobách antiky, jichž kouzlo ožívá,

Zde citrovníků květ se v stejné kráse bělá

Jak tehdy na břehu, jejž příboj omývá.

Zde stejně cítí duch jak v oné době bájné

Z tajemné přírody ten nenadálý strach,

Nestvůrných sepií když vidí rejdy tajné

V hlubinách záludných a v tmavých chaluhách.

Nic není jiného zde od dob antiky,

Vždy v stejné přírodě Pan žije veliký,

A obzor stejně vždy se v dáli s mořem mísí.

Zde tisíciletí jest jako vteřina,

Zde láska tutéž hru vždy znova počíná,

A nahost stejně vždy svou věčnou krásu křísí.