Siesta v září.

V kraj hledím akatových listů mříží.

Pode mnou kroky... venkované blíží

se z nedělní mše. Ticho svátku kolem

nad lány řepy i nad mladým polem,

jen s jezu hučí to, však z dálky jako v snění.

Cos cítím jako velké políbení

na celém kraji, který mírem dýše.

Teď černý motýl přiletěl sem tiše,

lem křídel žlutý má a na jeteli

se houpá u mé hlavy – prch’ a celý

v dál obzor pln je lahody a smutku.

Tu cítím plně, jsem a dýchám v skutku.