SIESTA

Žár bílý spí na stromech

a vzduch se nehne.

Z řas přivřených kmitá

vztek nudy.

Dvě smyslná zvířata,

žena a kočka,

dvě těla elektrisující

se dráždí.

Hřbet kočky plá jiskrami

pod prsty ženy.

A rytmus ženiných ňader

ji houpá.

Žár bílý spí na stromech

a pálí v krvi.

Z řas přivřených kmitá

vztek nudy.

Dva pohledy pátravé

se v sebe ryjí.

Ty’s matka. Samice. Kojíš.

Já také.

Co teď nám po mláďatech?

Mdlá rozespalost

nám hladí kůži a nervy.

Krev žehne.

Ó kde jsou žhavější oči

a vítězící?

Vzdát se jim, podlehnout chceme

jich síle!