Sigismundu Bouškovi

Jak vzácný bard od hradu spěcháš k hradu,

za hvězdných nocí loutna Tvoje zvučí –

já, mistře náš, Ti k nohoum věnec kladu,

v němž obdivu i lásky růže pučí.

Zvuč slavný zpěv Tvůj o Nebeské Panně,

o družině, jež Beránkovi slouží,

o poutnících, jenž mřeli ke cti Páně,

o duchem chudobných, jež zlouba souží.

Tvé písně křídlo dotekni se vlídně

i sesinalých skrání české vlasti,

jež pod krkavců spárem hyne bídně.

Pěj písně nové, Pomazaný Páně,

my vítáme Tvou loutnu v hradní bráně –

skřek kulichů Tě nesmí v zpěvu másti!