SIGMUND KAUFUNK.

Sigmund Kaufunk, pražských Němců vůdce

obce metla byl a země škůdce,

loupil po všem kraji, kde co shlédl,

pyšně v městě nad jiné si vedl.

Měl též druhy; rostla lotrů banda,

za Prvního ondy Ferdinanda;

nebyloť s ním po dobrotě řečí;

hovělť kancléř svému donášeči.

Smál se loupežník, žen upír dravý,

nechť se chystaly naň lidu davy,

nedbal jich a žádné v zemi strany,

na sedláky šel i na zemany.

Bral a kradl, co mu v ruce padlo,

na sta dívek v náručí mu zvadlo;

až za noci Pražané ho jali,

soudili a z Čech ven vymrskali.

Lál a spílal po německém zvyku

Čechům kacířů a nevděčníků.

„Národ blbců to,“ děl, „váhá, čumí,

chci-li zlato, žádný nerozumí.

Lid to zabedněný, bohem kletý,

biji-li ho, nastavuje hřbety,

nechce rozuměti naší řeči;

nejlepší lék na chámy je v meči!

Ve dne spí a na stráži je v noci,

staví se mi na odpor vší mocí,

brání se a zabíti, jak zvíře,

nechce se dát ani od rytíře.

Bahno Čechy jsou, my vody říčné,

čistoty v nich dbáme ustavičné,“

křičel chlap a kal své duše svodil

na zem, v níž se z poběhlíka zrodil.

Posud neměl výprasku as dosti.

„Počkejte jen,“ hrozil v divé zlosti,

„do Němec se vrátím, v zem svých dědů,

se psy beztoho žít nedovedu!

Tam mám bratry, ti se se mnou spojí,

přiletíme jako vosy v roji,

se čtyř stran se vetřem v města brány,

pak budeme my zas v Čechách pány!

V mělnickém se vykoupáme víně,

vyčistíme měšce vám i skříně,

za děvky si vezmem’ vaše ženy;

u svých nohou zřím vás nataženy!

Až se jenom vrátím, čert vás zmámí,

zapálím vám Prahu nad hlavami;

nastavím vám při útěku nohu,

brzy k oplátce si dopomohu!“ –

Prchal přes Vídeň; tam lotra jali;

znaliť jej. Hned první den ho spiali,

druhý na to pevný provaz svili

a sťatého za bok pověsili. –

Škoda, všem že nestalo se škůdcům:

cizím rádcům, cizím vojska vůdcům,

cizím všem a mnohému z nich králi,

věru lépe bychom dneska stáli!