SIGNORKO MLADIČKÁ...

Signorko mladičká, snivá a stonavá,

jíž v očích modrých lká ztišených lagun sen –

má duše ve snu svém s Vámi se potkává,

jak v šále kmitnete se v stínu luceren...

Rozmarnou hlavičku mile Vám pokrývá

svítivá šála jak z mazlivých atlasů,

gázovou sukničkou vánek Vám povívá,

čtverácky, děcky Vám sahaje do vlasů.

Tak jdem’ po utichlých, po temných ulicích,

svou touhu do oušek špitám Vám plačtivě:

po Vašem tělíčku, po Vašich polibcích –

až dojdem’ k laguně, k černavé gondole.

Lagunou plujem pak, tak toužně zčeřenou:

Z vody k nám zavívá tajemný, svůdný chlad,

tmou noci gázový Váš světlý svítí šat –

a já Vám zpovídám zas krásnou touhu svou

Vás, vonná, políbit, Vás, měkká, zcelovat.

Tu krásnou touhu svou, v své lásky teskném snu:

Jen aspoň jedenkrát lýtko Vám pohladit

dětské a růžové, měkkounkých oválů –

to teplé tělíčko v gázovém obalu

cítit v svém náručí se prohýbat a chvít!

Signorko mladičká, snivá a stonavá,

ve snu Vás miluju v Benátkách duše své –

on, proč jen ve snu svém duše Vás potkává,

v těch světlých šatečkách, v té šále svítivé...