SÍLA VZPOMÍNKY.

Tak všecko rve nám čas, ten drsný, neúprosný,

co svým jsme zvali kdys, byť na okamžik jen,

a nenechá nám zpět, ni jeden paprsk rosný,

ba, ani jeden sen!

Co včera bylo tvým, dnes dávno pravdou není;

byl včera karneval a dnes je holý půst,

jak stíny večera se plíží odloučení,

vzpomínky sladký plod již v prvním okusení

nám bere z úst.

A přec jen žijem’ v ní, dnes, zítra jako včera,

přec ona jediný největší božský dar,

a nechť nás překvapí i rozluky noc šerá,

plá do tmy její žár.

Tak často navštíví básníka píseň v taji,

v ráz křídla rostou mu a vichrem vzpne se cit,

rty lačně okrajů se číše dotýkají,

sny rostou v obrazy, jež planou, září, hrají

a chtějí žít, jen žít!

Tu v posled cítíme, co čas vzal, opět vrací,

my všecko najdeme a čarovnější, v snech –

Ó, leťte, vzpomínky, vy čaruplní ptáci,

ráj celý máte na křídlech!