Síla.

Jsi tak velký a silný!

Slyším tvůj blažený smích,

když zvedl jsi mne,

abys mne přenesl přes blátivou cestu.

Tak měl jsi mne životem nést!

V loktech tvých měla jsem spočinout,

a nejdražším úsměvem očí svých

měl's zdravit něhu mých zraků.

A výše a výše vždy zvedat jsi měl

a radost svou chvějně mi sdílet

vodotryskem polibků,

jež rosou by dopadaly na květy mého těla.

Jsi tak velký a silný,

že beze mne jíti chceš vpřed?

A přec, kdybych řekla ti hlasem touhy

„přijď, drahý, a již zůstaň“ –

ohlédl by ses za hlasem mým,

a pavučiny mých zraků

spředly by neviditelná vlákna,

aby tě na věky zadržela.

A ty bys zůstal,

protože jsi velký a silný!