ŠÍLENCOVO RONDEAU.

Vy hvězdy milostné a bílé,

ty luno s jasnězářným okem,

ó pomozte, by čin můj skokem

jak hromu šíp dolétl cíle.

Mé slunko! – Tvoje záře milé

já pozoruji každým rokem...

Ó smrti má! Tvé hnáty shnilé

bych s mými změnil s zářným okem...

Ó pojď a pospěš v náruč moji,

bych měnil s tebou za tvé kosti...

bych vložil rety v čelist tvoji – –!

Já uvítám tě, milý hosti...

a za vše, co mne k světu pojí,

jen přijmu tvoje stlelé kosti.