Silentium.

Jak trapista jde v moři svojich dum,

na dveřích cel zří plát: Silentium!

Tu pod hábitem stiskne srdce své,

jež výčitky a vášně sup mu rve.

A krucifix ku bledým tiskna rtům

jen tiše zavzdychne: Silentium!

Mé srdce, špačku žvavý, ztiš se již,

svým skřekem nebuď jiným za obtíž!

Své směšné žely, nářky, kletby ztlum,

což nezříš v zraku všech: Silentium?