Silhouetta.

Večer snivý hvězdy seje

nade Prahou stověžatou.

Vltava si šoumá píseň,

českých krajů píseň zlatou...

Jako z říše kouzla, bájí

čarokrásná silhouetta

hrdých věží pne se k nebi;

zlato hvězd jim k čelu slétá.

Vidino, ty věčně krásná,

velebná ty zdobo Prahy,

koruno, jí Karlem daná.

Čechám celým skvoste drahý!

Nad tvých fiál čarnou něhou

září třpytná gloriola –

našich světců duch to velký;

k slávě svoji zemi volá.

V nitra tvého svaté hloubi

Karel – Otec vlasti – dřímá,

Jiří král tam svoje heslo

v hrdé klenby tvoje hřímá. –

Silhouetto – kouzelnice,

talisman ty’s země celé,

k tobě láskou, štěstím, pýchou

v ňadru bouří srdce vřelé. –

V siném nebi hvězdy hoří,

dřímá Praha – řeka šumí –

nad ní hrdá silhouetta

jako věčný strážce strmí.