Silhouetty.

Bylo juž k večeru – padal

par závoj, modravá mlha,

bylo tak volno a krásně,

oko že blahem až zvlhá.

Na zemi přece juž trochu

zeleně mladé a svěží,

na skráních plničkých vrásek

jako když úsměv to leží.

A koho na cestě potkám

z oka mu štěstí kus září;

zdá se býť celý svět dobrý

stejně tak v srdci jak v tváři.

Jenom ty postavy schudlé

dělníků mihly se kolem

jako ty ploužící stíny:

těžké ty rosou, ty bolem.