ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (10. VÝKUPNÉ.)

Před křížem svíjí kající se křesťan:

kdo tělem hřešil, na těle buď trestán.

Já zhřešil, pane, v pohanské své pýše

smrtelné zraky povznášel jsem výše,

než pomíjející smí vznésti tvor,

já zbožňoval jsem nečistý svůj zor

a velkým svědkům odvěkých tvých děl,

slunci a noci, já jsem poroučel

jak rabům svým, já nesmrtnosti duše,

tvým nejsvětějším darům, víře, tuše

i snům a spánku, modlitbám a taji

se rouhal drzeji než ďábel v ráji:

a nyní jako had jsem zdeptán v prach,

jak nízký plaz teď blahoslavím nach

tvé veleby a blesk, jímž svatý hněv

do bílé výhně bolu vlil mou krev.

Zas, hříšné barvy! Zlořečená v lebce

nač světla planou! Přijmeš, bože, slepce,

jenž z hlavy sám si hříchu vyrve plamen,

přec přijmeš na milost? Ó řekni amen!