ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (9. LÍTOST.)

Barvy v oči bolí, slzy v duši žhnou,

poledne prý v okna svítí, ale já jdu rudou tmou,

přitisknuty ruce v rozpálené čelo,

aby hrůzou otrávené srdce moje neumřelo.

Druhý zrak mne děsí, v bílé poledne

jako za tmy v šíj se zatne, sotva oko prohlédne,

stojím nad zahradou nad mrtvou jak stepí,

budu plakat při západu, do barev se dívat slepý.