SILNICE U BORDEAUX.

Tou dlouhou, předlouhou silnicí,

kde slunce jasně tak svítí,

chtěl bych zas jíti,

ach, jíti, jíti,

jednou jen v žití.

Zas jednou s tlumokem na zádech

a v ruce s pořádnou holí,

lesy a poli,

ach, poli, poli,

přes hory doly.

Chtěl bych jen jedenkrát v životě

zas projít smavé ty kraje,

kde víno zraje,

ach, zraje, zraje,

do zlata hraje.

V těch zlatých, prohřátých vinicích

holky se vesele honí,

besídka voní,

ach, voní, voní,

sednout si do ní...

Jedenkrát ještě bych viděl rád

tu jednu z tehdejších časů,

havraních vlasů,

ach, vlasů, vlasů,

stisknout ji v pasu.

Tou bílou bordóžskou silnicí

už sotva půjdu kdy v žití,

chtěl bych však jíti,

ach, jíti, jíti,

slunce tam svítí!