SILNÝ DEN.

Do zelené trávy, do hluboké trávy,

opilý sluncem, milováním hravý

padl jsem, povalen letním dnem.

A jak mi na srdce poklekal,

růžovým šípkem se mi smál

a ústa mi vmáčkl v zem.

Když padal jsem do mladých vln,

svět pokřiku lásky byl pln,

loktem jsem rozmáčkl květ.

A nyní již celý tak nahořkle voním,

v trávě se válím, čmeláky honím

a zelenou trhlinou dívám se v svět.

Jak těžké a nasládlé krůpěje,

z nichž každá se na srdce usměje,

světlo mi stéká v klín;

a po chvějících se chudobkách,

jímž zrůměnil lístečky milostný strach,

zřím míjeti boží stín.