SIMSONU STOUPY ŠLAPAJÍCÍMU.

By Jaroslav Vrchlický

Navracíš se posavad v sny mé, starý brachu,

Filištínům na posměch, k hrůze mně i strachu,

zřím tvou páž a zřím tvou plec ve sklonu i vzmachu.

Oč jsem lepší? Jako ty denně stoupy šlapu,

denně krev a žluč a pot v kalich bídy kapu,

ba, jsem tebe bídnější – chápu to, již chápu.

Ty jsi vybuch’, vztyčil se, sloupy strh jak svory,

zdeptal, slepý stařec, v prach lid a kněží sbory,

já jen ztápím v zhrdě své, v mlčení vše vzdory.