SINGAPUR

Svatou výšinou je nebe,

svatou prohlubní je moře,

mezi nimi země leží,

zelený a volný kotouč

plující na modrých vodách.

Lodi stojí v přístavišti,

černí kuli nosí bedny

s vonným čajem, kávou, rýží,

aby mohli bílí páni

tancovat na Esplanadě

se zlatými ženami. –

Svatou výšinou je nebe,

svatou prohlubní je moře.

Hnědý písek vede k sadům,

kde jsou palmy, květy, ptáci,

motýli a ještěřice,

na lianách stáda opic,

velkost, ticho, mír a ráj.

Brána vede k ráji palem.

Jenom k ní až rikša může

dovléci svůj pružný vozík

s bílým mužem, zlatou ženou,

potom ale čeká dlouho,

až se z ráje vrátí zpět.

Velký bože malých lidí,

sestup s hor svých, projdi mořem,

zastav se u přístaviště,

vysvoboď nás, skloň se k nám!

Svatou výšinou je nebe,

svatou prohlubní je moře,

svatou bídou život náš.