ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA.

V podbraní kroky zní

sem a tam, tam a sem,

blýská se bajonet,

slunce se zhlídlo v něm,

a voják chodí a chodí – stráž.

Co hlídá, sobě vzpomínáš.

Tichounko ve dvorech,

pranic se nevznítí,

portály zamčeny

a síně bez žití,

jen holub stebélko upustí

a křídly zlehka zašustí.

„Vojáčku, příteli,

copak tu hlídáte,

proč se tak mračivě

do ticha díváte?

Zloději dávno si přivstali

a, co se dalo, pobrali.“ –

– „Pohádku přesladkou

bába mi sdělila:

od sta let spí prý zde

princezna spanilá.

Kdo by chtěl princeznu probudit,

čarovný kvítek musí mít.

A o té květině

chodě tu přemýšlím,

kde roste a zkvétá

zázračným květem svým.

Princeznu, pane, zbudil bych rád!“ –

„Proto jsi tu, ta nesmí vstát.“