Sirena.

Chaosu dcero s prsy vypjatými,

jak z oceanu Homerovy básně

jsi dostala se řadou změny šťastně

v krám kupčíka s kornouty stočenými?

U stropu visíš, hřeby přečetnými

jsi pobita a malovaná krásně,

drát, motouz, štětky nesou Tvoje dásně

i břich s ocasy divně spletenými.

Tak jsem tě v svého otce krámě vídal,

co nítila jsi všecko v děcka snění;

jsi nestvůra, však tajů propast v tobě!

Jak často věky se ten problém střídal,

jenž z nymfy v karikaturu tě mění,

však plavců jen co zbylo ve vln hrobě!