ŠIROKÝ KRAJ

Nemožno, nemožno potkat

bližního ani sebe,

cesty jsou zasypány

pod olověným nebem.

Strach z bolesti po kvádrech roste,

zeď mocnější všech zdí,

a každý, kdo tu prošel,

byl sám, jako jsi ty.

Pro teplo lidských lásek

zbil rakev olověnou

duch malátné vzpoury a srdcím

dal rytmus přemožených.

Do bezlidného prázdna

čpí strachu chladný pach,

zsinaly lidské tváře,

zažloutla oblaka.

Stojí před každou cestou

zeď mocnější všech zdí

a každá ústa praví:

Odejdi, odejdi...