Sirotek na službě.

Sirotek jsem, bez pomoci hynu,

ze všeho a na všem nesu vinu,

za lidi i za milého Boha:

z úpalného parna, z deště mnoha,

z chudé vlny vychrtlého bravu,

z množství ponrav, z vrabců lačných davů,

z vlhké zimy, studeného máje,

z neúrody štěpnic; z chudé stáje,

z hluchých klasů, nevlačného lenu,

z vyhnilého nad chalupou klenu,

z vyschlých zrn, z nichž nic se nenaměří,

z hus a kachen ztraceného peří,

z mála kvočen, z jalového skotu,

z macešiných snů a mdlob a potů, –

a jak příboj z protrhlého splavu

kleteb proud se valí na mou hlavu,

kterou – než mi na věky je vzali –

otec s matkou sladce líbávali.