Sirotek.

Moje matko, moje dobrá máti,

kteréž bylo ze světa se bráti,

kteréž lůžko v chladném stlali hrobě,

když po boku dřímalo jí robě.

Moje matko, moje bledá růže,

proč Ti slza život dát nemůže?

Zjeve milý, plný vnad a vděků,

proč mi zmizel’s, ach! v tak mladém věku?

Moje matko, moje milá máti,

je Ti v hrobě spokojeně spáti?

Že na zemi nebohé Tvé dítě

sirotkem je, matko, nebolí Tě?

Moje matko, moje malé bůže,

jen se přiviň k mému srdci úže,

jen mne uspi na vždy svojím dechem, –

cypřiš šumí, – má mi býti echem?