Sirotek.

Kdo má časně poodvykat

Slova „otče, máti“ říkat,

Ten je nuzný, ten je chudý,

Ať má stříbra, zlata sudy,

A což teprv ten chud jest,

Kdo má k cizím prahům lézt.

Nikde doma, všady cizí!

O tu s tváře radost mizí!

I ti brouci mají stánku,

V listu hoví svému spánku,

Jen já sirotek tu sám

Na kameně dřímat mám!

Ale přece si nezoufám,

Zhlédnu k nebi, k Otci doufám;

Ten, co pěstí každé kvítko,

Vidí také mne, – své dítko;

On, co šatí lilie,

I sirotka přikryje.