SIROTKŮM

V svět osněžili jste sníh jak oknem v jizbu,

snad vynese vás divý vítr zase,

a jak ty sněžné hvězdy rozpustí se v kalu,

snad utonete v živé bídy žalu.

Jen tulte se, hvězdičky malé, k sobě,

snad první dech té živé skutečnosti

rozpráší, rozvěje vás v krátké době,

jen tulte se, ach tulte se jen k sobě!

Zakrátko již snad větev po větvičce

urvána požene se do tmy čiré,

zdaž zahyne kdes v světa poušti širé,

zdaž ujme některá se v zemi siré!?

Můž být, že čekají vás šťastné losy –

však tulte se, ach tulte se jen k sobě,

teď ještě mladost vám ve srdcích květe,

a lásky je tak málo v širém světě!