Siroty.

Slunce hasne, den se valem stmívá,

kdo že to tak smutně v polích zpívá,

že kdo slyší, náhle hlavu kloní,

až cit v duši rozkvétá a voní.

Siré děti; z poklizených lánů

klasů zbytky od večera k ránu

hledají si shrbenými těly,

aby v zimě sousto k žití měly.

Žitná zrna rozmílají samy

na chléb nekysaný s otrubami;

místo soli slzy v těsto tekou,

na ohníku z chvoje si ho pekou.

Hvězdná noc, jež láskou světu vlade,

sdílně ruce na hlavy jim klade

a za jejich z duše jdoucí pění

zářivé jim dává políbení.

V klín je vine plna družné lásky,

měsíčně jim snáší sny a zkázky,

snít jim dává prozářené zvěsti

o slunci a radosti a štěstí.