Sitníček.

Bouře přešla, nad rybníkem bílý oblak plove,

palašina vznáší k němu laty stoklasové,

při úbočí nízké hráze šmel růžový kvete,

sitníček si za popěvků v sítí hnízdo plete;

rybník vln povzdechy tlumí,

sítina šepce a šumí.

Hle to hnízdo jako váček – roztomilá skrýše –

v stéblech třech je vánek houpá bedlivě a tiše,

na vodu je obráceno malým do vnitř vchodem,

kde se skryje dumný zpěvák s družkou svou i s rodem;

rybník vln povzdechy tlumí,

sítina šepce a šumí.

Pěkné hnízdo z vláken, z vlny, z rostlinného čmýří,

vystláno je nad hedvábné lože bohatýří,

nad hedvábné bohatýří, nad vysoké farní,

vždyť v něm budou spočívati čtyři pěvci švarní;

rybník vln povzdechy tlumí,

sítina šepce a šumí.

Čtyři pěvci okřídlenci k žití se v něm zbudí,

čtyři pěvci šedohnědí s úbělovou hrudí,

čtyři pěvci žlutých boků, jako blýštek bývá,

a sitníček v blahé tuše hvízdá si a zpívá;

rybník vln povzdechy tlumí,

sítina šepce a šumí.

Srdečník svůj skvoucí kalich v luhu z trávy zvedá,

steré oči otevřela kopretina bledá,

kosatec se výše vzpíná nad zelené sítí,

a ta žlutá jeho kštice v slunci jasně svítí;

rybník vln povzdechy tlumí,

sítina šepce a šumí.

Lyska plna zvědavosti vznáší hlavu v brodě:

„Kdo pak to tak pěkně zpívá na té naší vodě?

Hnědý pták? Co žádáš, pěvče, v naší sítné šeři?“

„Pýř chci v hnízdo!“ „Nuže, vezmi z našeho ji peří!“

Rybník vln povzdechy tlumí,

sítina šepce a šumí.

„Lyščata až křičet budou při hrozivém mraku,

potěš nám je za to zpěvem, běloprsý ptáku!

Nemohouť se u výš vznésti z vod siného zřídla,

jiné srdce dal nám osud, slabá k vzletu křídla;

rybník vln povzdechy tlumí,

sítina šepce a šumí.

Nemůžeme s tebou, drahý, v kraje prosté sněhu,

tušíme jen jejich krásu, půvab, žár a něhu;

leč když o nich vypravuješ čarovné své zvěsti,

padá také v naše srdce blaženost a štěstí.

Rybník vln povzdechy tlumí,

sítina šepce a šumí.

Ten, kdo zpěvem slabé bratry vznášet umí výše,

jistě poslem vznešenějším blankytné je říše,

jistě nebes vyvolencem, jistě vyšším zjevem;

požehnán, kdo srdce jiných léčit může zpěvem,

kdo žalu povzdechy tlumí.“

Sítina šepce a šumí.