SITUACE.

Toneme již v špíně – přec si lžeme ale,

že jsme bez pohromy, že jsme přec' jen čisti.

Cítíme však dobře, že se nenadále

probořiti můžem' – a že nejsme jisti.

Lekáme se špíny a přece z nás kape:

stopy černé všady, kudy jsme šli, zříti,

každý v hustém bahnu infámie tápe

a přece se bojí, že se v bahno sřítí!

Špína – špína – špína teče kol nás všude,

prolíná nám do žil, dusí naše prsa,

všechno ubohé je, všechno je tak chudé –

Kdo v tom kale tady – kdo v něm nezakrsá?!