situace

By Stanislav Kostka Neumann

malověrní se rozpovídali,

vyprodávají sebe.

nad dočasnostmi, které uzrály,

tane podzimní nebe.

pomíjejícnost letí po zemi

jako oblačné stíny,

mrzce plíží se všemi tvářemi,

vědomými si viny.

ale muži se tvrdě dívají

v konce jednoho světa:

dnes už na věky věci nezrají,

sotva na hladná léta.