SJELI JSME SE PRO PÁR VĚT.

Sjeli jsme se pro pár vět,

pro okamžik celování,

s touhou všecko obdržet

v nekonečném odevzdání,

sjeli jsme se na vteřinu

ochutnati medovinu,

jakou nemá ani nebe,

ani svět.

Ale osud – ďas ho suď!

okamžiky naše zkalil,

když nám, kteří měli chuť,

v bílé víno krve nalil

a my v touze všecko dáti

sotva mohli ochutnati

a zpět vezli jsme zas všecko

odtamtuď.

Nějak bylo, nějak jest

a než pár dnů zase mine,

zas se spojí směr dvou cest

a zas bude všecko jiné –

pohár, o němž dnes jen sníme,

vrchovatě naplníme

a spijem' se medovinou

v svitu hvězd.