ŠKÁDLENÍ. (II.)

Ústa, ústa, ústa,

jak to prší zhusta

polibky,

večer deštěm vláhne...

Co tvou duší táhne?

Po čem srdce prahne,

sny jsou kolíbky.

Ústa, ústa, ústa,

však má duše pustá

leká se,

o kolíbkách snění

pro mne, děvče, není...

zmlkni v políbení

tužeb ohlase!

Ústa, ústa, ústa...

Moje touha vzrůstá.

Naděje!

Zaplaš ty sny s víček,

však se andělíček

tahů mých, tvých líček

přec nám vysměje!