SKÁLA U DOBŘÍVA.

Šedivá skála, vůkol lesy,

dole, slyš, potok v kamení,

ze skalní průrvy nad útesy

ve slunci sosna větve věsí,

zarudlé jako v plameni.

Lišejník balvan barví žlutě,

nahoře zachyt se již mech,

zevšad zní skále: „V souboj zvu tě!“

Ona tu stojí nepohnutě,

v života mizíc ramenech.

Slunce ji líbá, déšť ji smývá,

horko ji praží, kruší mráz,

bylina útlá, pomíjivá

zvolna se ve hruď její vrývá,

hyne a vzrůstá zas a zas...

Tiše se noří skála v dumy,

v zašlosti dálku prchavou;

zvolna se rozpadává v rumy –

vítězně nad ní lesy šumí

života píseň jásavou.