Skála.

Oh, ty skálo holá,

s tebe hlas můj volá;

volá do vůkolí,

co mne v duši bolí.

Bolí mne a pálí

svět, jenž pořád šálí,

štve a kolem všudy,

seje lži a bludy.

K tobě, skálo tichá,

krok můj často spíchá;

dole svět se šklebí,

blaze jest jen v nebi.

K nebi vroucně zírám,

slzu s oka stírám;

vzduchem z rajské říše

hruď má lehce dýše.

Sviť mi pravda, světlo,

by mi blaho květlo;

na Petrově skále

v blahu žiju stále.

Zlý duch pravdu boří,

lidstvo v bludy noří;

spása nám se chystá

v Církvi Jezu Krista.