SKÁLA

Bez života choulí se tu hluchá,

spárem jen kleč objímá ji suchá.

Sotva ptáče v letu sedne na ni,

mraků stín jen tkne se jejích skrání.

Pustá skálo, v jara smavé vnady

jakého jsi smutku pomník tady!

Marně ptáš se! Odpovědi nedá

zamlklá a ponurá a šedá.

Srdce, utýrané sterým bolem,

ozvěnu v tom tesu najdeš holém.

Jak ta skála v davu všech se zvedáš,

chmurné – ale odpovědi nedáš!