Škapulíř.

Vítán vojsku králův povel je,

útokem vzít město Montpellier*;

s jásotem, jak zazníval by zvon,

vpřed se žene vojín Rampion,

neochvějný v důvěře a víře

v pomoc Matky Boží škapulíře.

Lijavcem se kulky sypou kol,

nesou smrt neb zranění a bol;

probůh! v prsa Rampionova

též se řítí střela kovová,

vtom, jak vzdor by činila jí stěna,

k zemi odrazí se rozploštěna.

Rampion, pln hrůzy, bled a něm,

změří kulku plachým pohledem,

popatří pak pod náprsní šat,

na němž prostřel olovem je znát,

a tu plesně rozechvěn a blažen

zří, že škapulíř je neproražen.

Svatý škapulíř byl očitou

mužných prsou jeho záštitou;

rajský talisman ten líbaje

vojín všecek něhou roztaje,

vroucně paní nebeské se koří,

která lásky zázraky jím tvoří.

Zakrátko se po vojínech všech

na radostných zvěstí perutech

příběh neslýchaný roznese,

muži otrlými otřese;

mnohý z řady své div neodskočí,

aby zázrak viděl na své oči.

Zvědavostí král též zahoří,

rozjede se bujném na oři,

shlédne div a svatým žasem jat

také škapulíř si káže dát

a v tu chvíli ke cti Matce Boží

hrdě na hruď královskou jej vloží.