Skaz z ciziny.

O! bych jenom ptáčka mého,

Bych jej opět v kleci měl,

Jenž mi včera z domku svého

Do povětří vyletěl!

Kde pak nyní ptáčku lítáš,

Kde as zpíváš, žiješ teď? –

Jestli k půlnoci zavítáš,

Jen tam do mé vlasti leť.

Leť vždy dále ku severu,

Tam kde slavný Vyšehrad –

Hlásej city mé – a věru

Uslyší tě krajan rád.

Uvidíš v těch krajích Čechy,

Uslyšíš jich líbý zpěv;

Najdeš hostinské tam střechy,

Poznáš krásu cnostných děv.

Vznes se pějíc nade Prahu,

Po níž jsem se natoužil:

„Slávu Čechům, pomstu vrahu!“

Jak jsem tě to naučil.

Žel že nemám, jak ty, křídla,

Bujně bych se v výši vznes';

Navštívil bych drahých sídla,

Kdeby hlasně zněl můj ples!