ŠKEBLE.

Ty s matným leskem na břeh hozena,

ó dcero vln, zda víš, co tajíš v sobě?

Jak Afrodita z vlny zrozena,

snad ona svěřila své taje tobě.

Cos o tom aspoň šepce ozvěna,

jež zpívá v tvojích spiral duté kobě,

ó škeble z růží v sebe stočená,

ó zpívej, šum! – Tě budu slyšet v hrobě!