ŠKEBLE.

Bídný jako škeble v písku,

kterou z hlubin, ze dna moře

příliv zanes’ na břeh plochý –

teskním země na pobřeží...

Ubohá ty, bídná škeble,

vyvržená z hloubi moře,

které, věčné, zrodilo tě

ve svojich vod nekonečnu

proudy svými, vlnobitím,

velké hrudi oddycháním

do snění tě kolébalo,

písní svojí neustálou,

bouřlivou i konejšivou

plnilo dni všecky tvoje,

všecky tvoje dni i noci!...

A teď vržena jsi na břeh,

ve svět cizí, nehostinný,

v němž tě hrozná mučí žízeň,

které nikdy nezažene

ani rosa jasných nocí,

ani příval jarních bouří.

Hrozná žízeň, nejistota,

co ti nese příští chvíle,

jaký osud v ní se skrývá

pro dvě vrásčité tvé misky,

pro tvou bytost mezi nimi,

chvějící se, delikátní,

nemohoucí odervat se

od své schrány, od vězení...

Co tě na tom břehu čeká?

Budeš tu snad hříčkou dětí

se svou žízní, se svou touhou,

se svou mukou, uzavřenou

ve dvě chladné misky tvrdé,

s veškerým svým utrpením,

velikým jak valné moře,

jehož příboj šumí v dáli...

Železné snad rozevrou tě

prsty, nožík vivisekce

zajede v tvou bytost měkkou,

bude pátrat břitkým ostřím

po složení tvého bytí...

Nebo těžká pata zdrtí

tvrdou, a přec křehkou schránu,

zničí, co v ní choulilo se

uděšeno, ulekáno,

ale co přec bylo pravou

podstatou té křehké hmoty –

a ty marně vykrvácíš

na pobřeží cizí země...

Či kdos přijde se rtem tučným,

s býčím týlem vypaseným

a s cynickým usmíváním,

zdvihne s břehu misky šedé,

rozevře je, vypije z nich,

co tvořilo žití tvoje,

se vším bláhovým tvým sněním,

s tvými touhami a žaly,

se štěstím tvým, utrpením –

vše to spolkne jícen chtivý,

tlustý jazyk zamlaskne si –

a tvou schránu vyprázdněnou

rudé ruce tučných prstů,

zarostlé jak zvíře srstí,

zahodí, ať kam chce, letí,

mezi býlí, mezi trní,

do písku neb do kamení...

A jen drsné zachechtání

provodí ji na té cestě...

Ubohá ty, bídná škeble!

Cítím s tebou bolest tvoji,

žhavou touhu po příboji,

po příboji, po přílivu,

po náručí spěšné vlny,

která by tě strhla zpátky

v moře hloubi nezměřenou,

která by tvou bolest skryla,

na té zemi vytrpěnou...