Skizza ku „Caritas“.

Rozkolnictví a Rouhání, Výsměch, Hněv a Bolest',

ať vše to žije v duších odvážných, dobrých a silných.

My toužíme po bouřích, zhnusením idyllického kramářství,

chcem vidět ropuchy mrtvé podél cest za svítání večera.

Zdvihne-li se však soumrakem netušených zámyslů,

hne-li se něčí štít neb ruka, budeme do rána bdíti;

a neřeknem „Caritas“, bláhové slovo pro okamžitou zápletku,

nad hroby rdousených nesmluvíme se s vrahy, jež dobře známe.

Nebudem slabšími než jsme a pokornějšími než umíme

a kořist' z našich výpadů budiž duchovním životem jiných,

a ztráta naše budiž diskrétně ztajena hrdým smíchem.

Tak ještě by dalo se chvíli žíti v Dvacátém století

a v touze po bouřích, zhnusením idyllického kramářství

bránit své veliké sny před úsměvem shovívavým.