SKIZZA MÁJE.

– – – já vyjdu a sednu si na širokou mez

mezi dvě žitná pole,

mezi dvě vysoká žita,

do májové sametové trávy

u nás za vsí, budu sám

a zazpívám si píseň: – – –

jak plují oblaka čistým, bílým nebem,

jak vítr hraje si žitem a mým vlasem,

jak slunce pálí země tvář a moji,

jak pampelišky kvetou a jak odkvétají,

jak hvězda k hvězdě jde a odchází zas sama,

jak atom kosmu jsem a jak je kosmos ve mně,

jak jdu k své milence a opouštím ji opět,

jak radost krásnou mám ze štěstí žíti sám,

jak s bohem hovořím, jenž dlí mi v duši,

jak rád se vypláču v klín své ženky malé,

jak s větrem hraju si, jenž studeně se směje,

jak slunce líbá mne a jak já líbám slunce,

jak jsem tu sám a jak si zpívám píseň...

– – – a poběžím po široké mezi,

mezi dvěma žitními poli,

mezi dvěma vysokými žity,

po májové sametové trávě...