SKIZZA Z ULICE.

Vzduch tichý jest a bez obláčku nebe.

Jak usedly si blízko vedle sebe

a v jednu jak se objímají dobu,

ruch života i mrtvé ticho hrobu.

Tam přístavu hluk ani neustává –

zde mezi dlažbou pučí sporá tráva

a zavřeny jsou všecky okenice.

Sám stojím tu a hledím do ulice,

na jejímž konci skryto zlatým stínem,

jak děcko pod kolébky baldachýnem,

kam stačí jenom obzoru dál šírá,

své modré oko moře otevírá...