SKLÁDÁNÍ PRO MÉ SYNKY. (I.)

Nesplétám pro vás poučení

do poetických věnců.

Chci, aby život jako hřmění

vás vyburcoval z dětských snění

ku pouti zasvěcenců.

Vás nepovedu měkkou rukou

po známých cestách k cíli.

Z těch buďte, kteří sami tlukou

na bránu žití, chví se mukou,

by sebe neztratili.

Před hrůzou zkázy jatý bázní,

vám nespoutávám křídel.

Ať nebezpečí je vám lázní,

k většímu světlu jděte strázní,

pouštěmi k hudbě zřídel.

V okruhu otcovského hnízda

vás láskou nepřikuji.

Jak má i vaše budiž jízda

jen tam, kde z mraků vichor hvízdá

a hvězdy probleskují.

Až uchvácený větrů vzlety,

váš vůz se mého vzdálí

a zavoní vám nové květy,

jak zvím, zda dostihli jste mety

anebo ztroskotali?