SKLÁDÁNÍ PRO MÉ SYNKY. (II.)

Do mého ticha zazněl váš pokřik, pláč a smích

a první vaše slova mé odpovědi ždála.

Rtů vašich pohyb smělý je pohybem rtů mých,

jak moje mluva ve vás by probouzet’ se zdála.

Z němoty teskné duch váš vytryskl proudem slov

a volným hlasem touhy do světa volá, kvílí

jak ohněm roztavený a vytepaný kov,

kterému tvary zvonů neb struny dány byly.

Ó jak se nemám chvěti radostí tvůrcovou,

když v dechu vašem mladém šuměti dech svůj slyším,

v rozmachu duše vaší zřím růsti duši svou,

v pohledu vašich zraků sám pozvedám se k výším!

Možnosti tisíceré ve slově jediném

a harmonie slavné jsou v hlase neumělém,

i požár nebezpečný v pohledu nevinném,

bouřlivé myšlenky pod vaším bílým čelem.

A že jste mými syny, zákonem váži vás,

jejž do duše vám ryji jak na posvátnou desku:

„Jen s rozhovorem hromů ať soupeří váš hlas

a duchy svými buďte jen kamarády blesků!“